Velmistři
Historie Templářů
Řád templářů vznikl v
Jeruzalémě v době prvních křížových výprav, pravděpodobně kolem roku 1118, kdy
devět zbožných francouzských rytířů založilo bratrstvo a složilo slib služby
Kristu v chudobě, čistotě a poslušnosti. Jeruzalémský král Balduin
II. Jim věnoval jižní část jeruzalémské Chrámové hory, poblíž Šalamounova
chrámu (chrám = templum), které bratrstvo přijalo i
za své jméno. Časem však stále více konají místo charitativní služby poutníkům
službu vojenskou, když začali bránit skupiny poutníků na cestě mezi přístavem Jaffou a Jeruzalémem před útoky lupičů, beduínů a Saracénů.
Tato idea MILITIA CHRISTI tedy armády Kristovi je výrazně odlišila od jiných
řádů, například od johanitů, lazariánů a různých
dalších křižovníků, kteří upřednostňovali nevojenskou
službu poutníkům. Templáři vytvořili za pomoci svatého Bernarda z Clairvaux a papeže Honoratia II.
Řádová statuta a v roce 1128 byli v Troyes ve Francii
přijati oficiálně do církve. Řád rychle sílil a zapojoval se i do dalších a
dalších vojenských akcí ve Svaté zemi. Roku 1139 upravil papež Inocenc II.
Bulou poslání templářů a udělil jim řadu privilegií, například řád podřídil
přímo papeži a vyňal z povinnosti placení církevního desátku apod. Tímto získal
řád konečnou podobu. Templáři se stali hlavní vojenskou silou ve Svaté zemi,
stali se profesionální vojensko-církevní organizací, jakousi elitní vojenskou
jednotkou středověku. Templáři však nesílili jen po vojenské stránce, stavějí a
získávají velké množství hradů ve Svaté zemi a začínají získávat i hrady a
majetek po Evropě, nejvíce však ve Francii.
Postupem času však začínají
křesťané ztrácet moc nad svatou zemí, roku 1187 po bitvě u vesnice Hattim, kde křesťany poráží Saracéni vedení sultánem Saladinem, ztrácí křesťané Jeruzalém a templáři jsou nuceni
opustit své sídlo v Jeruzalémě a přemístit je do přístavního města Akkon na břehu Středozemního moře. Přes ztrátu Jeruzaléma
řád stále sílí a v polovině 13. století má 20.000 členů a několik tisíc
řádových komend rozptýlených po Evropě a Středomoří. Řádový majetek stále roste
a sídla templářů ve Francii a Anglii se pomalu začínají měnit v bankovní domy.
Řád se také zabývá dopravou poutníků do Svaté země a disponuje i vlastní
námořní flotilou, schopnou přepravovat mezi Evropou a Svatou zemí stovky
poutníků. Ani další křížové výpravy však nedokázaly zabránit soumraku
křesťanského panství nad Svatou zemí, roku 1291 po dlouhém obléhání a po hrdinné
obraně padl přístav a pevnost Akkon při jeho obraně
zahynul i velmistr templářů Guillame de Beaujeu. Posledním místem křesťanského panství ve Svaté
zemi tak zůstal ostrůvek Ruad u Tortosy,
který dobyli muslimové na templářích až roku 1302. Po pádu Akkonu
přesidlují templáři na Kypr, kde byl roku 1294 zvolen poslední řádový velmistr Jacques de Molay. Ten také
rozhodl roku 1306 o přesídlení z Kypru do Francie, kde se sídlem velmistra
stala Paříž. Zde měli templáři uvnitř města opevněnou enklávu, které se říkalo Templštejn.
Templáři byli první
profesionální evropskou armádou. Dokázali také během krátké doby nashromáždit
velké bohatství, které přivodil jejich tragický konec. Roku 1307 bylo na
základě vykonstruovaného procesu zatčeno a popraveno několik stovek členů řádu
a jejich majetek byl zkonfiskován. Definitivní konec řádu se datuje do roku
1314 kdy bylo upáleno pět nejvyšších představitelů v čele s velmistrem Jacques de Molay.